Připustíte-li nesmrtelnost vlastní duše, máte v sobě všichni moudrost starou několik miliard let. Proto je dobré ji poznat a začít využívat sílu, kterou si duše i těla pamatují. Během dlouhé doby jsme se zcela odpojili sami od sebe a od své vlastní důvěry. Proto tolik propaguji cestu do sebe, do svého nitra, třeba pomocí prožitkového malování. Cest, jak začít odhalovat své...
Nemusíte ani závidět, ani se děsit. I když závidět možná asi jo, protože venku je ještě stále zima a já mám pořád TEPLÉ NOHY. To je snad na té zimě to nejhorší – pocit studených nohou, který se záludně šíří vzhůru a rozpíná se v tělesný ne komfort. Vezměme to ale popořádku. Chodím ráda do městské knihovny a vždy tam na mě něco...
Ono překročit vlastní hranice komfortní zóny není jen tak. Naše podvědomí, aby nás za každých okolností ochránilo, se přirozeně snaží vyhnout: NEPOHODLÍ NEJISTOTĚ STRACHU Z NOVÝCH VĚCÍ TÁPÁNÍ V NEZNÁMÝCH VODÁCH A proti tomu vědomá mysl vytahuje ze zákoutí: ODVAHU TOUHU ODHODLÁNÍ MOTIVACI A jak se to tak společně všechno promíchává, vznikají záludné energie, které ovlivňují a přitahují do našeho...
V životě vás obklopuje plno věcí. Váš domov, prostředí kde žijete, příroda, slunce, vítr, vůně, chutě, vaši blízcí, přátelé…., ale také všechny hmotné věci, které jste si s radostí pořídili, které jste s láskou dostali, vytvořili nebo je opatrujete po svých předcích. Na začátku mají všechny jiskru, jsou zářivé a vy nad nimi žasnete, jak jsou dokonalé a nádherné. Jak...
Cítila jeho energii dávno předtím, než přijela na letiště. Věděla, že tam bude někdo, kdo ovlivní její životní cestu. Tenkrát o dvojplamenech nevěděla zhola nic. Byl tam. Na první pohled jí ničím nezaujal, byla trochu zklamaná. Postupem času jí na něm ale začalo něco fascinovat. Tajně mu věnovala každičký pohled. Shodou okolností si hned první večer společně sedli ke...
„Mami, mohla bys mi naklepat peřinu?“, říkávala jsem jako malá často své mamince a milovala jsem se pak pod ní zachumlat. Byla jiná. Byla svěží a cítila jsem se pod ní útulně a v bezpečí. „Mami, mohla bys mi naklepat peřinu?“, slýchám dnes od mojí dcery a tak jí naklepu peřinu a s úsměvem pozoruji, jak se pod ní s chutí...
Představte si takového šneka, který chce vylézt ze své ulity. Ani nemá šanci se pořádně rozhlédnout po okolí, jestli na něho nečíhá nějaké nebezpečí. Přesto vyleze ze své bezpečné zóny a vydá se na pouť, kam ho noha táhne. Moje ulita Já, která se rozhlédnout v rámci svých možností můžu, ještě k tomu bych už ve svém věku mohla mít překonané...
Radka Rybínová