Poklady, které nám leží u nohou

V životě nás obklopuje plno věcí. Náš domov, prostředí kde žijeme, příroda, slunce, vítr, vůně, chutě, naši blízcí, přátelé…., ale také všechny hmotné věci, které jsme si s radostí pořídili, které jsme s láskou dostali, vytvořili nebo je opatrujeme po svých předcích.

Na začátku mají všechny jiskru, jsou zářivé a my nad nimi žasneme, jak jsou dokonalé a nádherné. Jak se na ně ale díváme den za dnem, týden za týdnem, měsíc za měsícem, rok za rokem, jejich záře pomalu v našich očích mizí a naše smysly jim už nedávají tolik pozornosti. Toužíme dál a dál znovu vidět zazářit něco nového, nablýskaného, něco, co není tak všední jako to, co už máme a čím se obklopujeme.

Každý z nás  touží po něčem, co nemá. Někdy tomu dáváme takovou pozornost, že si ani neuvědomíme, co za poklady už kolem sebe máme.

Tak se to stalo i mně. Všední věci a události se mi začaly zdát šedivé, místa, kam jsem jezdila mi zevšedněla a vynořil se pocit, že už mi nic nového nepřináší, i když jsem je měla ráda.

Moje duše zatoužila po něčem neomšelém, co se blýská novotou. A nebylo to nic hmotného. Věděla jsem přesně co to je….alespoň chvíli žít u moře. Alespoň pár týdnů vnímat jeho krásu, sílu a čerpat z něho energii a inspiraci.

To byla moje touha….a protože znám tajemství, jak do života svoje touhy přitáhnout, najednou tu bylo. A nebylo to jen moře, ale rovnou Tichý oceán, který rozevřel svojí náruč, aby mě přijal, když po něm tak toužím.

A protože dnešní svět je neuvěřitelný – jednoho rána jsem vstala ze své postele a večer již ulehala v jeho blízkosti, daleko od svého domova, daleko od své rodiny.

 

Tak tady jsem, tady mě máš, ty nespoutaná sílo utkaná z drobných krůpějí mořské vody. Jsem tolik zvědavá, proč si přivolal zrovna mojí pozornost. Jaké poselství sis pro mě přichystal.“

Sedím na pláži, fascinovaně koukám do mohutných vln narážejících o břeh a do mé duše se postupně den za dnem začínají vkrádat myšlenky na to, co všechno jsem doma zanechala. Snažím se je zahnat, jsem přece tady, jak jsem si přála a čekám na inspiraci z hlubokých vod.

Divoká voda mi neodpovídá, jen zrcadlí moje vnitřní pocity.  Nevadí, přijdu zítra, pozítří, mám tady spoustu času si na to, co chci slyšet počkat.

Nejde to…ani zítra, ani pozítří, ani další dny…Místo toho mám hlavu plnou všeho, co mi tady chybí a přes všechnu tu krásu kolem sebe se cítím tak nějak prázdná.

 

 

Najednou si vědomuju, jak moc mi tady chybí les. Jeho rozmanitost, vlahý stín, tajemná zákoutí, ševelení listů a jeho vůně…

Když jsem před odjezdem hledala v knihkupectví něco ke čtení  do letadla, mojí pozornost upoutala kniha o lesní terapii. Nebylo to poprvé, s ekoterapií jsem se již setkala na arte konferenci a hluboce mě oslovila.

Tu chci, tu přesně potřebuji“, říkala jsem si, „ale je velká a těžká“. A tak jsem ji tam nechala ležet.

Les  mi totiž začal vstupovat do života už při studiu arteterapie, stejně jako moře, slunce a palmy. Tenkrát jsem vědomě dala přednost moři a proto jsem se chopila příležitosti odjet tak daleko. Potřebovala jsem si snad uvědomit, jak moc důležitý je pro mě na mé cestě nyní les a bez této zkušenosti bych si to nepřiznala?

Nyní jsem si jistá. Moje touha žít u moře se rozplynula. Ačkoliv jeho sílu a energii nepřestanu milovat a ráda se k němu budu vracet, moje cesta to teď není.

Prožila jsem co jsem měla, poděkovala oceánu, že mi umožnil uvědomit si,  jaké bohatství mi vlastně leží u nohou a s pokorou a vděčností jsem se s ním rozloučila.

Pochopila jsem, proč ta kniha neměla jet se mnou. Čekala na mě, až se vrátím. Až se vrátím s vědomím, že moje další cesta vede do lesů, kde můžu a mám čerpat energii a inspiraci pro ostatní. Tam někde v podvědomí jsem to tušila, ale vědomým potvrzením jsem se o tom ujistila. A tak to má většina z nás. Všichni tak nějak tušíme, co je pro nás dobré, ale bez potvrzení z venku se často nehneme z místa. Zapomněli jsme důvěřovat sami sobě a nyní se k tomu vracíme.

I já se to stále učím.

 

Když jsem se vrátila zpátky domů – zmiňovanou knihu jsem dostala k narozeninám. Při jejím čtení se ve mě vše usadilo. Ano.

V tuto chvíli potřebuji les a předávat a šířit jeho moudrost a léčivé účinky.

Těším se, až vás s lesní terapií  brzy seznámím – jistě budete nadšeni tak jako já a pochopíte jeho mocnou sílu, kterou máme všichni na dosah.

Pomáhám lidem otevírat cesty k plnému zdraví, spokojenosti a hojnosti.  Specializuji se na techniky emoční svobody EFT, kvantovou léčbu a arteterapii. Věřím v propojení mysli a těla a také v jejich hlubokou moudrost. Vedu a inspiruji ostatní k harmonii, sebelásce a důvěře ve vlastní schopnosti.  Můj příběh si přečtěte tady>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

  • Jak být zdravý a v pohodě?

    Změna začíná v tomto ebooku ZDARMA

  • Nejnovější články
  • Potkáme se na Facebooku:
  • Kategorie